Předmět měsíce: březen 2021

„Pistole míru“: tryskový automatický injektor (Jet Automatic Hypodermic Injection Apparatus, Jet Injector) užívaný v globální kampani eradikace neštovic. Vyrobila, pod značkou SEMCO, Vernitron Corporation (Carlstadt, New Jersey), 1976. Sbírka Zdravotnického muzea NLK, P 140. Foto Veronika Löblová

 Předmět měsíce: březen 2021
Tryskový injektor k očkování proti neštovicím

V roce 2021 se naděje lidí, ohrožených koronavirem, obrací k očkování. Vakcín proti viru SARS-CoV 2 již vznikla celá řada: jednotlivé látky postupně procházejí testy a obyvatelé různých zemí čekají – různě dlouho – na injekci, která je před pandemií ochrání. Naději ovšem provázejí i obavy: bude vakcíny dost pro všechny v mém okolí? Bude bezpečná? Jak rychle se dostane na mě a na mé blízké? Kdy se podaří proočkovat dostatek lidí, aby hrozba infekce – v mé zemi a na světě – pominula? A dočkáme se toho vůbec?

Lanceta k pouštění žilou, počátek 19. století. Akologický kabinet, Zdravotnické muzeum NLK, A 266. Foto Veronika Löblová

Březnový předmět měsíce připomíná první infekci, s níž medicína bojovala očkováním, a zároveň první infekční nemoc, kterou se podařilo vymýtit na celém světě: pravé neštovice či variolu. Toto virové onemocnění pustošilo již ve starověku, v Evropě se usadilo v době křížových výprav a v 16. století vyhladilo většinu původních obyvatel Ameriky,

Oboustranná očkovací lanceta lopatkou na jednom konci nabírá očkovací látku. Hřebínek jehel na opačné straně vpravuje lymfu několika vrypy zároveň, aby se zvýšila pravděpodobnost imunitní reakce. Akologický kabinet, Zdravotnické muzeum NLK, A 274. Foto Veronika Löblová

kam jej evropští kolonizátoři zanesli. Ani variolizace – očkování látkou z neštovic nemocných – nezabránila opakovaným epidemiím, které v Evropě ještě koncem 18. století zabíjely desetitisíce lidí. Účinnost bezpečného očkování lymfou z kravských neštovic, vakcinace, prokázal Edward Jenner (1749-1823) r. 1796. Prvními očkovacími nástroji byly lancety obvyklé pro pouštění žilou: lékař povrchním, šikmým řezem vpravil očkovací látku do kůže. Během dalšího století se vakcinace prosadila v evropských zemích i USA: endemické neštovice tu přesto vymizely až ve 20. století, v Československu pět let po zavedení povinného očkování z r. 1919, v celé Evropě r. 1952.

V Africe, Asii či Latinské Americe pravé neštovice dále zabíjely miliony lidí. Ve světě propojeném mezinárodní dopravou a obchodem navíc žádnou zemi nemohly hranice před infekcí trvale ochránit. Projekt celosvětové eradikace varioly Světová zdravotnická organizace spustila r. 1959, v prvních letech jej však brzdil nedostatek financí. Program zprvu předpokládal, že virus je vysoce infekční a pronikne i do izolovaných komunit: to by vyžadovalo proočkovat až 100% obyvatel. V globálním měřítku, v chudých zemích bez rozvinutých systémů zdravotní péče, v zemích se špatnou dopravou a často sužovaných ozbrojenými konflikty, to byl těžko dosažitelný cíl. Hromadná vakcinace na odběrových místech přesto začala roku 1965 v Brazílii (nejtíže zasažené zemi Latinské Ameriky) a r. 1967, spolu s očkováním proti spalničkám, v řadě zemí západní a střední Afriky.

Rychlá vakcinace celých komunit si vyžádala nové techniky očkování. Myšlenka bezjehlové stříkačky se objevila již v 60. letech 19. století, funkční prototypy určené pro aplikaci léčiv vznikly v době

Přes železnou oponu se novinky v lékařské technologii šířily pomalu: Zdravotnické noviny informují r. 1964 o injektoru Hypospray. Digitální knihovna NLK

kolem 2. světové války.  Pro zdravotní službu americké armády vyvinul automatickou tryskovou očkovací pistoli (jet-injector) na řadu dávek pod názvem Hypospray Robert Hingson (1913-1996) v roce 1947. Přístroj vstřikoval očkovací látku z jedné nádoby tlakovou tryskou, rychlostí až 1000 dávek za hodinu. (ZN) Od r. 1952 sloužil k hromadnému očkování vojáků i rekrutů proti břišnímu tyfu, tetanu či dětské obrně, v průběhu 50. let očkoval Hingson různými injektory i v zemích Asie a Afriky. Injektor záhy vstoupil i do populární kultury: již r. 1947 se s ním setkáme v rozhlasové hře podle komiksu The Shadow, v seriálu Star Trek se objevil – poněkud účinnější – Hypospray již od počátku vysílání v roce 1966.

Přístroj přirozeně zaujal i eradikační kampaň WHO. Očkovací látku proti neštovicím bylo však třeba vstřikovat pod pokožku (intradermálně), nikoli pod kůži či do svalu jako u jiných vakcín. V zasažených oblastech navíc často nebyla dostupná elektřina. Na konci 50. let navrhl Aaron Ismach injektor poháněný stlačováním pedálu (Ped-O-Jet) a r. 1963 vyvinul i speciální trysku pro intradermální injekce. Výrobu zahájila téhož roku firma SEMCO v americkém New Jersey.

Oznam neštovice: odměna 200 šekelů. Kartička pro hledání případů v Somálsku, 1977. ZM NLK

Přístroj, určený především pro masové očkování, využívala WHO i národní očkovací kampaně až do 70. let. Již na konci let 60. však došlo – s velkým přispěním epidemiologa Karla Rašky (1909-1987), tehdy v ženevském ústředí WHO – ke změně vakcinační strategie. Africká zkušenost ukázala, že nákaza se šíří pomaleji a je k ní potřeba delší, blízký kontakt s nemocným. Nový postup, jímž se řídila i eradikace v jižní Asii a východní Africe v 60. a 70. letech, byl založen na konceptu epidemické bdělosti (surveillance), s maximálním nasazením proškolených laiků. Práce na sledování nemocných, školení zdravotnického personálu, na osvětě i očkování v zemích Afriky a jižní Asie se tehdy účastnila řada československých epidemiologů a virologů. Hromadnou vakcinaci na základě formálních hlášení nahradilo aktivní vyhledávání případů, izolace nemocných doma, spíše než ve špatně vybavených a přeplněných nemocnicích, a sledování a rychlá vakcinaci jejich kontaktů, především rodiny a dalších pečujících osob. „Zdola“ vedená eradikace měla pro injektor menší využití: pro všechny pracovníky jich nikdy nemohlo být dostatek, přístroj byl těžký, drahý a vyžadoval odbornou údržbu. Návštěva lékaře s přístrojem připomínajícím zbraň navíc v mnohých zemích budila přirozené obavy.

Ikonickým nástrojem kampaně, která r. 1977 vyvrcholila uzdravením posledního nakaženého přirozenou cestou, somálského kuchaře (a vakcinátora) Ali Maow Maalina (1954-2013), se tak

Bifurkační jehla užívaná československými lékaři při vakcinační kampani WHO v Indii, 1971-1975. Sbírka Zdravotnického muzea NLK, N 523. Foto Veronika Löblová

namísto „mírové pistole“ stala pouhých 5-6 centimetrů dlouhá rozdvojená jehla. V 60. letech hledal mikrobiolog Benjamin A. Rubin (1917-2000) jednoduchý nástroj, jímž by do kůže vetřel jedním či dvěma vrypy dostatek očkovací látky. V roce 1965 vybrousil špičku látací jehly do tvaru vidličky; kapka vakcíny se udrží mezi hroty, které proniknou pod pokožku. Nástroj je levný, lehký, a lze jej rychle sterilizovat nebo po použití zahodit. Proškolit laiky v jeho použití netrvá dlouho. Zásobu jehel a několik nádob s vakcínou mohl každý účastník vakcinace snadno nosit s sebou.

Když se cíl projektu eradikace („Target Zero“) ocitl v dohledu, navrhl ředitel programu Donald Ainslie Henderson (1928-2016) ocenit účastníky kampaně Řádem bifurkační jehly (The Order of the Bifurcated Needle). Klopový odznak z Rubinovy jehly stočené do kruhu, jenž reprezentuje nulový výskyt choroby, navrhla Hendersonova dcera Leigh A. Henderson a na ženevské konferenci WHO roku 1976 jej získala i řada československých účastníků kampaně.

WHO prohlásila pravé neštovice za vymýcené na zasedání 8. května 1980: jejich poslední obětí nemoci se stala fotografka Janet Parker (1938-1978), která se nakazila při výzkumu viru v britské laboratoři. Vakcinaci tryskovými injektory s jednou tryskou ukončily obavy z možné infekce krví přenášenými viry, jako je hepatitis B, hepatitis C nebo HIV. Studie WHO a CDC (Centrum for Disease Control) v 90. letech ukázaly, že přístroje se kontaminují vzácně, ale pokud k tomu dojde, přenášejí nákazu na očkované. Výroba v Keystone Industries, od r. 1995 posledním z následníků SEMCO, skončila r. 1997: téhož roku zakázala jejich použití i americká armáda. Dnešní injektory, s jednorázovou tryskou spojenou s plastovou nádobkou na účinnou látku i celé k jednorázovému použití, slouží například k aplikaci inzulínu, růstových hormonů nebo anestetik pacientům, kteří těžko snášejí injekci. Vakcinační „mírová puška“ však zůstává významnou postavou příběhu první eradikace smrtící choroby v dějinách. Ztělesňuje odhodlání s nemocí bojovat i naději, že koronavirus zvládneme stejně dobře jako neštovice, jen mnohem, mnohem rychleji.

Nástroje k očkování ve sbírce Zdravotnického muzea, od kopíček 19. století po bifurkační jehlu, se na těchto stránkách objeví i v budoucích měsících.

Výstava Smrt pravých neštovic, 2010