Edmonton Bulletin, 24.10. 1918.
Jak vyrobit roušku pro prevenci chřipkové nákazy
Zdravotní výbor provincie [Alberta] rozeslal pokyny pro výrobu a použití roušek. Roušky je třeba nosit, když se staráte o pacienty s chřipkou a počínaje čtvrtkem [24.10.] ráno ve všech vlacích a tramvajích v provincii. Zde je návod k výrobě roušky, který vyšel v Bulletinu před několika dny a na žádost čtenářů jej přetiskujeme znovu.
Jak vyrobit roušku: Základem je kus fáčového pláténka 8x 16 palců [20x 40 cm], které dvakrát přeložíme na rozměr 8 x 4 palce [5x 10 cm]. V každém rohu uvážeme tkaloun o délce asi 10 palců [25 cm]. Roušku vážeme kolem nosu a úst, jak ukazuje obrázek. Roušky noste , když se staráte o nemocného, a rovněž v tramvajích a vlacích. Když kašlete nebo kýcháte, mějte vždy zakrytý nos a ústa. Roušku nemějte nasazenou déle než dvě hodiny.
Během morových epidemií 17. století se lékaři chránili před „špatným vzduchem“ (miasma), který měl působit onemocnění, naolejovaným oděvem a maskou se zobákem plněným vonnými bylinami, česnekem či routou. Požadavek, aby roušku na ochranu před vzduchem šířenou nákazou nosili všichni, se však objevil až počátkem 20. století, poprvé během epidemie plicního moru v Mandžusku r. 1911. Tvar masek se inspiroval sterilní rouškou, jakou od r. 1895 chránili chirurgové a sestry pacienty na operačním sále před kapénkovou infekcí. Když v letech 1918-1920 zasáhla svět pandemie „španělské chřipky,“ řada míst – švýcarská Lausanne, některé oblasti USA a Kanady – zavedla nařízení o povinném nošení roušek: stejně jako dnes lidé roušky sami vyráběli a stejně jako dnes nařízení narážela i na posměch a odpor.