„Max karty“ či analogické pohlednice (cartes maximum) jsou sběratelské pohlednice, na jejichž obrazové straně, opačně než obvykle, je nalepena známka se shodným motivem, znehodnocená razítkem s oběma obrazy tematicky spojeným. Obrázek na pohlednici, známce a razítku nemá být totožný, ale má odpovídat výtvarně i obsahově. První max karty posílali turisté z cest na konci 19. století: sběratelství těchto pohlednic se rozšířilo nejprve ve Francii po 2. světové válce. V roce 1947 se sešel první mezinárodní kongres maximafilie (či maximafilatelie, dříve se objevoval i název analogofilie) v Dijonu, Mezinárodní filatelistická federace (FIP) ustavila r. 1976 sekci a později komisi pro maximafilii, která v 90. letech určila pravidla pro vystavování a hodnocení analogických pohlednic. Často je vyrábějí sami sběratelé, pokud se jim podaří získat pohlednici odpovídající známce a opatřit ji vhodným poštovním razítkem. Již ve 20. letech se objevily i v prodeji a často je vydávaly samy národní pošty. V Československu začala max karty nabízet Čs. filatelistická společnost r. 1945: v 60. letech se jejich významným sběratelem a tvůrcem stal František J. Pražák (1923-1992) v Přerově. Česká pošta vydává max karty vedle aršíků či obálek prvního dne od roku 1994.

Max kart na lékařská a zdravotnická témata známe málo, alespoň v Československu. Budeme hledat další: do muzejních sbírek tyto půvabné a pro nás donedávna neznámé předměty rozhodně patří.