Během španělské chřipky let 1918-1919 zůstaly restaurace obvykle otevřené. Veřejnost i mnoho odborníků nebezpečí blízkého kontaktu u jídla a pití podceňovaly; úřady se navíc obávaly nepokojů, pokud by lidem znemožnily přístup do hostinců, obchodů či kostelů. Jiná místa, kde se hromadili lidé, úředně leckde uzavřena byla a pokud ne, lékaři, úřady i noviny se jim doporučovaly vyhnout. Jen frontám na potraviny a stístěnému bydlení nebylo možné zabránit. Na podzim 1918 byly na mnoha městech a obcích – přes odpor části veřejnosti – zavírány školy: od počátku října v Budapešti, od 8. října ve zvlášť zasažené Vídni, v Praze i v severních Čechách, od 13. října na celé Moravě. Ve Vídni, Budapešti či Ženevě byla zakázány i zábavní programy včetně představení divadel a kin. Stravovací zařízení však zavírala jen tehdy, když se v nich chřipka objevila: Vídeň povolila i kulturní programy, pokud probíhaly v pohostinstvích. Mnoho podniků ovšem donutil zavřít válečný nedostatek i onemocnění zaměstnanců i bez úředního zásahu. Vídeňský či pražský tisk r. 1918 oznamoval úplné uzavření restaurací a kaváren v Ženevě, Turíně či Budapešti: zda k němu skutečně někde došlo, je nicméně sporné.