Modrásek očkovaný (Phengaris teleius), max karta se známkami s cyklu Ochrana přírody- ohrožení motýli (WWF), Česká pošta, 2002. Výtvarné zpracování známky, aršíků i max karty Libuše a Jaromír Knotkovi, rytec Martin Srb. Zdravotnické muzeum NLK, 144/2021

Modrásek (je) očkovaný. A co Vy? Předmět měsíce: leden 2022

Vysvětlovat slovní hříčky bývá spíše ke škodě, než k užitku. Ohrožený denní motýl modrásek očkovaný (Phengaris teleius) je spíše než koronavirem ohrožen vysycháním luk a jejich přeměnou na pole či les. Více než vakcína – kterou by modráskům bylo stěží možné aplikovat – mu v jižních Čechách a na východní Moravě, kde dosud žije, prospívá opatrné spásání a kosení luk. Housenka se živí zprvu semeny z květů krvavce totenu. Po měsíci života se ukryje v trávě a feromony podobnými mravenčím přiláká mravence: mravenci ji odnesou do mraveniště, kde požírá larvy i kukly a tak přežije zimu. Udržení populace modrásků tak závisí jak na dostatku kvetoucích krvavců, tak mravenišť. Péče o louky v národním parku České Švýcarsko prospívá mravencům i bohatství lučních květin a populace těchto motýlů se tu v posledních letech stabilizovala. Druhové jméno „očkovaný“ vychází z kresby teček na jejich křídlech.

„Max karta“ (carte maximum či analogická pohlednice) s modráskem, již r. 2002 vydala Česká pošta podle návrhu Jaromíra a Libuše Knotkových, však nabízí příležitost dotknout se historie

Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. Djl II, K-O (W Praze: We knjžecj arcibiskupské knihtiskárně, u Josefy wdowy Fetterlowé, 1836), 821

českého slova „očkování.“ („Vakcínu“ a stále běžnější „vakcinaci“ si ponecháme na jinou příležitost.) Výraz překládá latinské inoculatio, očkovaný je inoculatus: podobně jako v němčině, angličtině či latině se slovo původně vztahuje k sadařství a označuje způsob vegetativního rozmnožování, štěpení, ovocných dřevin či růží zasazením pupene (očka) do naříznuté kůry. V tomto smyslu slovo najdeme již v trojjazyčném slovníku Kašpara Vusína (1722) či v německo-českém slovníku Karla Ignáce Tháma z r. 1788. V 19. století lékaři ostatně často hovoří i o štěpení neštovic: sadařskou metodu slovo označuje již u Daniela Adama z Veleslavína (Nomenclator quadrilinguus, 1789), lékařský postup („štěpení sypanic“) snad nejdříve v překladu Katechismu zdraví Bernarda Fausta, který z maďarštiny roku 1795 pořídil Juraj Ribay. Pojem očkování neštovic se v češtině objevuje spolu se zaváděním vakcinace (kravských neštovic) v prvních letech 19. století. V roce 1801 hovoří anonymní spisek W čem wlastně pozůstáwagj Krawské Nesstowice? a k čemu gsau prospěssné? jak o očkování neštovic, tak – další zahradnický termín – o jejich sázení. Brožura je překladem německého textu, který v Brně vydal Hugo Franz Salm-Reifferscheidt: jako překladatel je uváděn Jan Nejedlý, básník a vydavatel časopisu Český poutník. Následujícího roku pak vydává v Praze Bohumír Jan Dlabač  své Naučení o krawčích neštowicích, jak by se očkowati mohly a v Prešpurku Juraj Palkovič Poučení o očkowání aneb inokulování kravských osipek. Palkovič zná i spojení s předponou v – „chce si dát neštovice wočkowati“ – které přesněji odpovídá latinskému inoculare (německy einimpfen, dnes naočkovat). Slovo přebírají i úřední vyhlášky a osvětové tisky, jako Dobřj manželowé/ Gute Eheleute a Wolánj gednoho českého duchownjho pastýře k swým farnjm osadnjkům (1804), vydané v obou jazykových mutacích na popud pražské policejní očkovací komise.

Ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna nacházíme vedle obou zmíněných významů slovo „očkovaný“ i jako označení kresby na těle rostlin i zvířat. V tomto smyslu je do přírodovědy zavedl Jan Svatopluk Presl: v českém botanickém názvosloví O přirozenosti rostlin aneb Rostlinář, které vydal spolu s Bedřichem von Berchtold r. 1820, překládá očkowaný jako ocellatus, „gsauli blaumy [jsou-li skvrny] uprostřed ginak barewné.“ (Jungmann i Palkovič uvádějí pro ocellatus rovněž „očkowatý“ či „očkowitý“: záměně s očkováním tak sice předcházejí, slovo se však příliš neujalo.) V Ssawectvu (1834) Presl píše, že Pardwe (pardálové) jsou „welicj nebo mjrnj nebo menšj, skwrnatj nebo očkowanj. Boltce beze chlupů na konci štětičkowitých.“ Již Presl – nadšený zastánce očkování proti neštovicím – tedy mohl dětem svého bratra Karla Bořivoje (sám zemřel bezdětný) blahopřát, že jsou očkované jako pardál!

Skvrny na křídlech modráska nejsou zřejmě „očka“ v Preslově smyslu, spíše drobné tmavší skvrnky. Zoologický název motýla je dílem zakladatele české terminologie pro motýly Josefa Kliky, jehož Motýlové vyšli v Praze roku 1870. Některé z jeho jmen pro modrásky se časem změnily, modrásek očkovaný však zůstal očkovaným až dodnes.

Rudolf Schwarz, Naše příroda v obrazech VII: Motýli denní 2 (Praha: Vesmír, 1949), Zdravotnické muzeum NLK

Modráska očkovaného poprvé popsal Johann Andreas Benignus Bergsträsser  roku 1779 jako Papilio teleius, motýl dokonalý či dospělý. Teleios je rovněž jedním z atributů boha Dia. Latinský název postupně získal řadu synonym: Jacob Hübner (1800) jej zná jako Papilio euphemus, jméno, které se objevuje i u Josefa Kliky. (Euphemos, chvályhodný, je jméno Argonauta, schopného kráčet po moři, i další z Diových atributů.) Později byl zařazen do rodu Maculinea (Van Eecke, 1915) – příručka Rudolfa Schwarze (1949) i naše max karta uvádějí název Maculinea teleius, přibližně dokonalý čároskvrník. Rodový název byl v posledních letech – přes protesty – sloučen s rodem Phengaris (Doherty, 1891), z řeckého phengarion, malé měsíční světlo.

 Stojí za zmínku, že „očkovaní“ jsou v českých zemích i další motýli: mezi nočními poměrně hojná můřice očkovaná (dříve malinovník, Thyatira batis) nebo píďalka očkovaná (zubočárník, Cosmorhoe ocellata). Josef Klika nazval i nočního motýla, dnes známého jako lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus), zubokřídlec očkovaný či paví oko večerní.

Johann Andreas Benignus Bergsträsser, Nomenclatur und Beschreibung der Insecten in der Grafschaft Hanau-Münzenberg wie auch der Wetterau und der angränzenden Nachbarschaft dies und jenseits des Mains mit erleuchteten Kupfern, díl 2. (Hanau : Bergsträsser, 1779), Taf. 44, 1-2. https://www.biodiversitylibrary.org/

Řadu dalších zajímavostí o historii (slova) očkování najdete např. v článku dr. Anny Černé „Očkovati- vštěpovati a nejen očka dělati“ v Živě 2/2021 a v celém příslušném čísle Živy.  Očkování se ovšem věnuje i mnoho dalších příspěvků na webu Zdravotnického muzea.