Vějířová břišní lopatka podle dr. Poissona, Aesculap (Jetter und Scherer), distribuce Bratří Čížkové, Praha, 30. léta 20. století. Zdravotnické muzeum NLK, NN 374. Foto Veronika Löblová

Předmět měsíce: únor 2022

Vějířová břišní lopatka

Po otevření dutiny břišní řezem (laparotomii) a chirurgickém či gynekologickém zákroku v břišní dutině může stoupat nitrobřišní tlak. Střevní kličky jsou tlačeny do rány a znemožňují ji sešít. Na operačním sále může asistent střevo stlačit rukou přes roušku, případně chirurg sám širokou břišní lopatkou. Jak ruka, tak lopatka však při šití překáží. Chirurg, který je při nouzovém zákroku odkázán sám na sebe, tím spíše potřebuje nástroj, který mu uvolní obě ruce. Profesor chirurgie v Nantes Louis Poisson (1850-1939), proto navrhl lopatku ve tvaru vějíře, který se po zavedení a rozevření uzamkne šroubem a chrání střevo. Při šití břišní stěny lze šroub uvolnit a lopatku postupně skládat s tím, jak se zmenšuje rána. Vějířová lopatka, celá z kovu, aby ji bylo možné snadno sterilizovat, se objevila jako „technická novinka“ v katalogu chirurgických nástrojů firmy Maurice Schaerera v Bernu v roce 1910. Firma Jetter und Scherer v Tuttlingen (Aesculap) ji převzala v roce 1922 pro gynekologické operace.

V tomtéž roce navrhl velmi podobný nástroj i asistent (později docent) chirurgické kliniky v německém Greifswaldu René Sommer (1891-1941). Sommerova lopatka je výrazněji prohnutá, ovládá se tkanicí protaženou listy vějíře a uzamyká obloukovým uzávěrem. Tuto modifikaci autor chápal jako významné zlepšení původní konstrukce. Katalogy nástrojů však i během 30. let hovoří o lopatce podle Poissona. V poválečných chirurgických příručkách už tento důvtipný nástroj nenajdeme.