Čtyřboč rozložitá či novozélandský špenát (Tetragonia tetragonioides nebo expansa (Pall.) Kuntze) v zahradě Zdravotnického muzea. V maorštině kōkihi, anglicky též Cookovo zelí. Foto Tereza Vobecká
Gregor Jan Mendel a jeho zelenina: k 200. výročí narození
Gregor Johann Mendel
20. července 2022 připomínáme 200. výročí narození zakladatele genetiky, brněnského přírodovědce Gregora Jana Mendela (1822-1884). Po studiích v Brně a Olomouci byl augustiniánský řeholník Mendel vysvěcen na kněze, projevoval však větší zájem o vědeckou než duchovní práci a v roce 1849 nastoupil jako suplující profesor na znojemské gymnázium. Počátkem 50. let studoval přírodní vědy ve Vídni, aby mohl získat řádné profesorské místo, zkoušky však nesložil. Od roku 1854 až do r. 1868, kdy byl po smrti Cyrila Nappa (1792-1867) zvolen za opata brněnského kláštera sv. Tomáše, učil fyziku a přírodní historii na reálném gymnáziu v Brně. V letech 1854-1863 uskutečnil ve dvouhektarové klášterní zahradě své slavné pokusy s křížením rostlin hrachu, jejichž výsledky publikoval ve sborníku brněnského Přírodovědného spolku r. 1866. Ukázal, že v první generaci hybridů se prosazují pouze dominantní znaky (jako barva a tvar semen a lusků): rostliny mají hybridní genetickou výbavu (genotyp), protože kombinují faktory zděděné od odlišných rodičů, ale jednotný vzhled (fenotyp). V další generaci vykazují rostliny, které zdědily pouze dominantní faktory nebo směs dominantních a recesivních, dominantní znaky (jako žlutou barvu či kulatý tvar semene); jen ty, které získaly od obou rodičů recesivní faktor, mají semena zelená či svraštělá. V následujících pokoleních následuje distribuce znaků zákony kombinatoriky. Různé znaky – barva semene, jeho tvar, barva lusku či umístění květů na lodyze – se dědí nezávisle.
Při pokusech Mendela nevedl jen teoretický zájem: byl nadšeným zahradníkem a čtenářem knih o ovocnářství, pěstování květin a včelařství v klášterní knihovně. Stejně jako jeho předchůdce ve funkci opata se stal členem Moravsko-slezské společnosti pro zveleben zemědělství, znalostí přírody a vlastivědy v Brně (K. k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde) a později jak Přírodovědného spolku (Naturforschender Verein), tak Moravského spolku pro ovocnářství, vinařství a zahradnictví (Mährischer Obst-, Wein- und Gartenbau-Verein) v Brně, byl rozhodčím na výročních zemědělských výstavách i zkoušejícím v ovocnářských kursech. Pokusy s křížením provedl nejen u hrachu, ale i u fazolí, kukuřice a celé řady květin. Jejich výsledky aplikoval při pěstování luštěnin i zeleniny v klášterní zahradě. Zpráva z Mährischer Korrespondent, přetištěná i v brněnských Neuigkeiten (26. 7. 1861), uvádí: „M. K. přináší následující zprávu, zajímavou pro majitele zahrad i pěstitele květin: P. Gregor Mendl, profesor na zdejším reálném gymnáziu, se zabývá velmi poučnými pokusy, které mají za cíl vylepšit odrůdy květin a zeleniny v našem kraji. [Jeho snahy] si zaslouží pozornost i proto, že mají podstatný vliv na pozvednutí významného hospodářského odvětví našich předměstí. Umělým oplodňováním lze dosáhnout vskutku překvapivých výsledků. Zelenina, již pan profesor pěstuje, ať je to hrách, boby, okurky či fazole, jsou vysoké a skýtají množství plodů, nad něž si nelze přát větší či chutnější. K pěstování těchto rostlin byla použita převážně dovezená semena. Z cizích druhů zeleniny se aklimatizoval novozélandský špenát [Tetragonia expansa, čtyřboč], který v naší půdě velmi prospívá. Velmi tučné listy obsahují nejen více živin, než běžné odrůdy, ale rostlina se vyznačuje i natolik bujným vzrůstem, že některé exempláře téměř úplně pokryly dosti velký pokusný záhon. Pokusy s brambory doposud tak úspěšné nebyly.“
Mendelova pokusná zahrádka. Hugo Iltis, Gregor Johann Mendel: Leben, Work und Wirkung (Berlin: Springer, 1924), 74. Biolog a genetik Hugo Iltis (1882-1952) založil jako tajemník Naturforschender Verein Mendelovo muzeum v Brně (1932-1937) a po nucené emigraci ve Fredericksburgu. Jeho práce o Mendelovi vyšla (německy) s podporou československého ministerstva školství. Národní lékařská knihovna, K 17249
Historii a význam Mendelových objevů v letošním roce popíší mnozí povolanější. Ve Zdravotnickém muzeu jsme k připomínce mendelovského výročí přistoupili hravěji. Vyseli jsme a péčí Terezy Vobecké dále pěstujeme novozélandský špenát, jenž v Mendelově pokusné klášterní zahrádce opanoval listy přidělený záhon a zpestřoval pak stravu jeho spolubratrů. Recepty na přípravu novozélandského špenátu obvykle uvádějí, že jej lze používat podobně jako běžný špenát. Rostlinu objevil botanik výpravy Jamese Cooka roku 1770 Joseph Banks (1743-1820) v Queen Charlotte’s Sound (Zálivu královny Charlotte) na Novém Zélandu a posádka Endeavour jej „vařila a užívala jako listovou zeleninu“. Banks ji roku 1772 přivezl do Londýna. K její oblibě přispělo to, že listy zůstaly v nejsušších měsících i na konci léta chutné. Český název čtyřboč pochází od Jana Svatopluka Presla (1848), Česko-německý slovník Františka Štěpána Kotta jej pojmenoval hranatík či hranatník. Kolem roku 1918 čtyřboč v Evropě zplaněla.
Henriette Davidis (1801-1876) píše ve slavné Praktické kuchařce, poprvé vydané roku 1845: „Velké, silné listy, které se po zahřátí překvapivě rychle rozvinou, poskytují pro kuchyni vydatné porce a připravují se jako špenát. Nebo můžeme otrhat lístky z řapíku, povaříme je, propláchneme a rozmačkáme sběračkou, ještě několikrát překrojíme, přidáme plsní sádlo (zvlášť vydatný tuk z okolí ledvin) a mouku a s mlékem a kouskem másla umícháme krémovou omáčku, již okořeníme solí a trochou muškátového oříšku a listy v ní chvíli dusíme.“
Lístky našeho špenátu jsou zatím malé, neboť jsme začali pozdě, ale sezóna ještě neskončila. Máte dobrý recept na zeleninu Jamese Cooka a Gregora Mendela?
