90 let Zdravotnického muzea NLK

Lékařské muzeum

Československé zdravotnické muzeum

Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny

1934-2024

Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny slaví v tomto roce neuvěřitelných devadesát let. Původní název „Lékařského muzea“ i jeho umístění se v průběhu let několikrát změnily. Muzeum však zůstalo jedinečné svým oborovým zaměřením, bohaté sbírkovým fondem, invencí těch, kdo v něm pracovali, i historií českého a československého zdravotnictví, kterou zrcadlí, střetá se a proplétá se s ní.

Klubovna Lékařského domu, kde poprvé zazněl návrh na založení Lékařského muzea, počátek 30. let 20. století. Sbírka fotografií ZM NLK, FA 126

Tak jako na počátku je dodnes malým muzeem. Několikrát se mělo stát základem velké sbírky a expozice medicíny či hygieny, důkladným památníkem minulých a současných úspěchů české lékařské vědy, role lékařů a lékařství v budování českého státu i zdravotní péče zajištěné pro všechny. Na druhé straně visela jeho existence znovu a znovu na vlásku. Muzeu chyběly prostory pro vystavení i uložení sbírek, po léta a někdy desetiletí působilo stranou zájmu médií, oficiálních míst i veřejnosti. Co nikdy nechybělo, byli lidé. V každé generaci nastoupili noví nadšenci z řad lékařů, historiků, knihovníků, kurátorů či sběratelů, kteří věnovali muzeu své vzdělání, svůj čas a svou práci, v každé generaci se našli zastánci muzea v lékařských organizacích, v lékařské knihovně i v úřadech, dárci předmětů a dokumentů a především, v letech, kdy bylo muzeum přístupné, návštěvníci. Devadesát let Zdravotnického muzea NLK je především jejich zásluhou. Připomeňme alespoň některá jména, s omluvou všem, na které se nedostane: prof. Františka Šambergera, který na valné hromadě Sboru lékařského domu 13. února 1934 vyslovil myšlenku na založení Lékařského muzea, prof. Karla Hübschmanna, který muzeum vedl a podporoval od jeho počátků až do začátku 80. let, dlouholetého knihovníka lékařské knihovny a správce muzea dr. Viktora Palivce, autora řady historických článků a knih o muzejních sbírkách, dlouholetou správkyni muzea v nadějných i těžkých poválečných letech Boženu Petrlíkovou nebo Mgr. Ludmilu Cuřínovou, která se po roce 1991 zasloužila o „znovuzrození“ Zdravotnického muzea NLK, růst jeho sbírek i povědomí o nich. Muzeum bylo vždy těsně spjaté s pražskou lékařskou knihovnou. Poděkování za stálou podporu patří jejímu vedení, ředitelům Karlu Růžičkovi, který působil již před válkou jako knihovník i správce muzea a v průběhu 60. let o muzeum vždy bojoval, dr. Otakaru Pinkasovi a především dr. Heleně Bouzkové, pod jejímž vedením se Zdravotnické muzeum NLK úspěšně rozvíjí i ve 21. století.

Přesně určit narozeniny Zdravotnického muzea je obtížné. Lékařský dům, pražské sídlo lékařských organizací a knihovny, byl otevřen 28. března 1931 a jeho zakladatelé museli o muzeu uvažovat i mluvit již před schůzí v únoru 1934. Reakce odborné veřejnosti na oznámení a výzvy v lékařském tisku na sebe nedala čekat a již počátkem léta se zprávy o muzeu objevily i v denících.  Přibližně v téže době získalo muzeum první předměty, první výstavy se však uskutečnily až o tři roky později. Ustavující schůze, na níž se muzeum stalo samostatným odborem Lékařského domu, a byla založena Společnost Lékařského muzea, proběhla až 19. prosince 1938. Samotný počátek jeho zralé činnosti tak poznamenala historie 20. století: v okamžiku okupace Československa bylo v provozu buď čtyři roky, nebo necelé čtyři měsíce.

Prof. Šamberger navrhl muzeum umístit v „krámu“ v přízemí Lékařského domu. Část těchto prostor mu byla přidělena až v roce 1937. O který z obou obchodů šlo, není zcela jasné, v roce 1938 však byly rostoucí sbírky uloženy na galerii v obchodě Lékařského knihkupectví, tedy v dnešní kavárně na pravé straně. Pro výstavy tu muzeum mohlo využít i výkladní skříň. V roce 1944 se sice stalo členem Svazu českých muzeí a získalo ocelové skříně pro uložení nejvzácnějších předmětů, především starých tisků, přitom se však se muselo i s knihovnou stěsnat do jedné místnosti. Po osvobození bylo muzeum, uložené opět na 20 m2 v Lékařském domě, střídavě ve správě ministerstva zdravotnictví a lékařské knihovny. V červnu 1950 se jako oddělení Státní lékařské knihovny nastěhovalo do krámu ve vedlejším domě v Sokolské 29, v roce 1956 do budovy Hlavní správy lázní v Sokolské 54, tedy do dnešního sídla Národní lékařské knihovny. Již v roce 1959 se muzeum vrátilo na galerii knihkupectví.

Znovuzrození muzea přinesly oslavy 100 let založení Spolku českých lékařů roku 1962. Jako Čs. Zdravotnické muzeum mohlo v září přesídlit do secesního Makovcova domu v Pařížské 11. Přislíbené depozitáře sice nikdy nedostalo, čtyři tematické výstavy a zájem tisku je však opět dostaly do povědomí veřejnosti. O tři roky jeho sídlo přešlo na novou cestovní kancelář Balnea a muzeum se stěhovalo do bývalé telefonní ústředny v Lékařském domě a do sklepů pavilonu 34 v bohnické nemocnici. Dalších třicet let „muzeum bez návštěvníků“ bojovalo o prostory i samotnou existenci. Úsilí jeho pracovníků i fanoušků – jako byli správci sbírek dr. Jarmila Psotníčková, Božena Petrlíková či dr. Jaroslav Vlček, prof. Hübschmann, dr. Aleš Salich a řada dalších – o získání nového sídla v Praze či mimo Prahu nemělo úspěch. Po roce 1970 spadl pod stůl i projekt Českého muzea péče o člověka (1968), které mělo spojit muzejní sbírky lékařské, hygienické i lékárenské. Krátce před smrtí roku 1981 dokázal Karel Hübschmann převést muzeu svou ordinaci ve Vodičkově 26. Po restitucích roku 1992 se nejcennější sbírky přesunuly do objektů České pošty ve Strašnicích (42 m2) a později na Jižním Městě, většina sbírek zůstala v Bohnicích a dalších skladech. Až v roce 1997 se muzeum mohlo přestěhovat do nádvorního domku – někdejší stáje a garáže pro kočáry – v sídle Národní lékařské knihovny, kam se návštěvníci i badatelé mohou vracet dodnes.

Porcelánová lékárenská nádoba, Loket, 1826, Unguento egiciaco („egyptská mast,“ měď s octanem mědi) k léčbě vředů. Soubor lékárenských nádob a řadu tereziánských a josefinských zdravotních nařízení věnoval muzeu koncem roku 1934 dr. Jan Skála-Rosenbaum. ZM NLK, PH 3

Základem muzea jsou ovšem jeho sbírky. Již v průběhu roku 1934 se začaly na základě výzev v tisku shromažďovat sbírkové předměty, dokumenty a knihy, stejně jako dnes především z darů lékařů a dalších zájemců o historii medicíny. Muzeum české medicíny chtěli příznivci podpořit i za německé okupace a tím spíše po osvobození nebo v letech šedesátých. Mezi dary se objevily lékařské nástroje, fotografie, obrazy a dokumenty velkých postav české medicíny i soudobého stavovského života, diplomy, vzácné tisky či lékárenské nádoby. Ve Věstníku československých lékařů byly otiskovány nejvýznamnější přírůstky a jimi inspirované historické články. První získaný exponát, pohlednice, již roku 1907 zaslal histologovi J. V. Rohonovi z Taškentu Milan Rastislav Štefánik, poukázal na těsný vztah rodícího se muzea k československému státu, jehož představitelé aktivně podporovali lékařský výzkum i veřejné zdravotnictví. Zájem o otázky života a smrti jako širší souvislosti medicíny ukazuje tištěné memento mori z 19. století, které věnoval František Šamberger. Koncem roku 1934 přibyly do sbírky i první chirurgické nástroje, litotom, turniket a soubor pušťadel od dr. Blažeje Prusíka (1884-1953) a zubní kleště z počátku 19. století od dr. Josefa Aula, nebo porodnický kalendář, který pro studenty navrhl Jiří Czarda jako asistent pražské porodnické kliniky. Lékařská technika však dlouho tvořila jen malou část sbírkového fondu a větší, složitější přístroje se objevily až po válce. Na konci roku 1934 založilo muzeum na popud rychnovského malíře a divadelníka MUDr. Aloise Kafky (1908-1980) sbírku ex libris, která se setkala s velikým ohlasem. Lékaři zasílali vlastní knižní značky, grafiky, jejichž autory byli lékaři, i drobné sbírky, které sami shromáždili. Doklady „alternativní“ medicíny – homeopatie či lidového léčení – se do muzea dostávaly již ve 30. letech, zájem zakladatelů se však tehdy i po válce soustředil na dějiny vědeckého lékařství.

Za okupace se do získávání exponátů nadšeně zapojili amatérští sběratelé. V roce 1941 založil gynekolog  Antonín Mastný numismatickou sbírku a krátce před smrtí daroval muzeu část vlastních medailí a mincí. Sbírku poštovních známek zřídil rovněž roku 1941 gynekolog, filatelista, aktivní šermíř a olympijský funkcionář prof. Josef Gruss. Nové předměty přibývaly do muzea, opět především z darů, i v 60. a v menší míře i v 70. a 80. letech. Dva významné soubory muzeum získalo počátkem 70. let: akologický kabinet, soubor chirurgických nástrojů zřízený roku 1809 profesorem Josefem Antonínem Oechym při pražské chirurgické klinice k výuce akologie, nauky o nástrojích a obvazech, a část tzv. Würtzovy sbírky. Sbírku, kterou shromáždil německý defektolog a speciální pedagog Hans Würtz, tvoří sošky z různých materiálů, grafiky a fotografe s motivem handicapovaných a nemocných lidí. V současnosti je tato sbírka, uložená vedle muzea i v pražském Jedličkově ústavu, tématem mezinárodního, multidisciplinárního projektu, na němž se podílí odborníci z Německa i Velké Británie. Projekt „Images of Disability“ ji má popsat a analyzovat v kontextu vzniku jednotlivých předmětů od 17. století i vzniku celku sbírky v Německu 1. poloviny 20. století, digitalizovat ji a prezentovat ji jak digitálně, tak v sérii výstav.

Z expozice muzea v Pařížské ulici (1962): ruční trepan, gynekologické zrcadlo, slonovinový model rodičky a cínový termofor, 17.- 18. století. V pozadí zdravověda Jana Koppa z Raumenthalu (Gruntownij a dokonaly regiment, 1535). Fotoarchiv ZM NLK, FA 3493

První výstavky muzeum otevřelo v čítárně Lékařského domu: v březnu 1937 tu představilo zaslaná ex libris, v květnu průřez všemi exponáty muzea. Výstava ve výkladní skříni v únoru 1938 seznámila s existencí nového muzea i „kruhy laické“ mimo lékařskou obec, v červenci téhož roku následovala další, u příležitosti padesátin Ústřední jednoty československých lékařů. Ve výlohách Lékařského domu se konaly i první výstavky poválečné, malé externí expozice tehdy muzeum připravilo i v některých podnicích. Kurátorem dvou výstav v Pařížské ulici (1965), byl gastroenterolog, numismatik a purkyňolog Jaroslav Obermajer a jejich osou se stala numismatická sbírka, kterou později popsal a zpracoval. Nejen „Mince, medaile a vyznamenání ve zdravotnických službách společnosti“, ale i „Vybrané kapitoly z dějin lékařství“ byly postaveny především na medailích. Třetí výstava ukázala „Čs. zdravotnické muzeum v kostce.“ Výstava „Moravští lékaři-archeologové“, již navrhl Vladimír Zapletal, měla být základem větší expozice o pravěké medicíně, ta se však roku 1965 již neuskutečnila.

Po roce 1989 poskytla muzeu všestrannou pomoc Česká pošta a Poštovní muzeum. Plodem jejich spolupráce byla výstava v Poštovním muzeu na jaře 1992, která spojila nástroje, medaile i dokumenty Zdravotnického muzea s bohatou expozicí československých poštovních známek s lékařskou tematikou. Velké výstavy 90. let, Medicína očima staletí v Národním technickém muzeu (1994), Válka, pošta, lazarety v Poštovním muzeu (1999) nebo Člověk proti nemocem (2000) v Národním muzeu se obvykle dočkaly repríz v dalších muzeích po celé republice. Z posledních let můžeme zmínit Historické lékařské nástroje a pomůcky (s 1. LF UK, 2008), výstavu ke stému výročí Jedličkova ústavu Postiženi normalitou v Centru současného umění DOX (2013), kde byla po 80 letech poprvé k vidění Würtzova sbírka společně se současným výtvarným uměním, které tematizuje tělesné postižení, výstavu Člověk v náhradách o dějinách a současnosti protetiky v Národním technickém muzeu (2017-2018) nebo Epidemie a pandemie v Městském muzeu a galerii ve Svitavách (2022). Drobnější výstavy muzeum pravidelně připravuje i ve vlastní budově: současná expozice Morové rány 1521-2021 ukazuje úspěchy i slepé uličky medicíny i veřejného zdravotnictví v boji s epidemiemi v průběhu staletí.

Od 90. let pokračovalo Zdravotnické muzeum NLK v dokumentaci lékařství a zdravotnictví v českých zemích a jejich prezentaci ve výstavách, článcích a později i na internetu. Nachází ovšem i nová témata, jako je vojenské zdravotnictví (Člověk nepřítel i samaritán v Národním muzeu, 2005), veřejné zdraví a zdravotnická propaganda před druhou světovou válkou i po ní, naděje, úspěchy i spory spojené s očkováním, reprezentace tělesného postižení, ale i alternativní medicína nebo materiály léčebných pomůcek a s nimi spojené problémy ekologické.

Stejně tak, jak se v roce 1934 i později postupně utvářel projekt, rozvržení i fyzické sbírky Lékařského muzea, představíme Vám v průběhu jubilejního roku historii muzea, postavy, které ji formovaly, i to nejzajímavější, co se v jeho sbírkách dnes nachází.

Z posledních přírůstků Zdravotnického muzea: Vibrační masážní přístroj REDOR vyráběl Kovodělný podnik Praha od roku 1969. „Prvních 100 vyrobených přístrojů směřovalo do kruhů hereckých, mezi sportovce a do rodin těch spotřebitelů, kde má přístroj sloužit k systematické redukční léčbě“ (Mladý svět 20.20.1970, 31). ZM NLK, P 286

Fotografie Veronika Löblová a archiv Zdravotnického muzea NLK