Ambroise Tardieu, René-Jacques-Croissant de Garengeot (BNF- wikipedia)

René Jacques Croissant de Garengeot (1688 Vitre – 1759 Köln) se učil ranhojičem u svého otce v bretonském Vitre (Gwitreg) a působil několik let jako vojenský a námořní lékař v Angers a Bretani. R. 1711 odešel do Paříže, kde nalezl místo u ranhojiče zaměstnaného na lékařské fakultě (École de médecine). Získal tak možnost účastnit se výuky, především u anatoma Jacoba Winslowa, a zároveň se vzdělával u Jeana Méryho, Jeana-Louise Petita a dalších významných pařížských chirurgů. R. 1725 byl přijat do jednoho z chirurgických cechů (communautés), a začal vyučovat anatomii na nově založené chirurgické akademii. Během 20. let publikoval řadu chirurgických a anatomických prací: jeho jméno nese stehenní kýla s uskřinutým apendixem, již popsal r. 1831; především ve Francii se jako „klíč podle Garengeota“ často označuje klíč k páčení zubů, ve střední Evropě známý jako anglický klíč. V r. 1742 se stal hlavním chirurgem Královského pluku pěchoty. Během jednoho tažení sedmileté války podlehl zřejmě cévní mozkové příhodě.