Vilibald Weinzettl, Očkování chrání můj život, zápalková nálepka SOLO Lipník a VÚZO Praha, 1954. Zdravotnické muzeum NLK, 76/2021.

Předmět měsíce: prosinec 2021

Očkování chrání můj život: Vilibald Weinzettl, 1954

Zápalkovou nálepku s tváří (snad) smějícího se dítěte vydala roku 1954 sirkárna SOLO v Lipníku nad Bečvou – založená jako akciová společnost roku 1908 a v 50. letech opět krátce samostatná – na návrh pražského Výzkumného ústavu zdravotnické osvěty. Ústav vznikl v říjnu 1952 z V. oddělení pro zdravotnickou osvětu prvorepublikového Státního zdravotního ústavu, zrušeného a přeměněného na „samostatné ústavy pro jednotlivé obory hygienické a protiepidemické péče.“ Propagace očkování patřila mezi jeho hlavní úkoly.

Nálepka se zřejmě vztahuje především k vakcíně BCG (Bacillus Calmette-Guérin) proti tuberkulóze. Vakcinace proti pravým neštovicím, které v předchozích staletích zabíjely a mrzačily statisíce

Očkování proti tuberkulóze, 1951. Zdravotnické muzeum NLK, sbírka fotografií, FA 3631.

dětí, byla v Československu povinná (až) od roku 1919, až do r. 1945 však zůstala jediná.  Očkovací látky proti záškrtu a TBC byly k dispozici již před válkou, součástí očkovacího kalendáře pro všechny děti se však staly až roku 1946 (záškrt) a 1947 (tuberkulóza). Očkování proti záškrtu již ve 30. letech pojišťovny obvykle platily, provádělo se však především u dětí v nemocniční péči a v prázdninových osadách. K hromadnému očkování BCG vakcínou, po němž Bohuslav Feierabend (Státní zdravotní ústav) volal již roku 1927, se ve 30. letech lékaři a především pojišťovny stavěly rezervovaně. Svou roli tu sehrála i „lübecká tragédie“ z roku 1930, kdy se chybným zacházením vakcínou více než 200 dětí nakazilo tuberkulózou. Financovat očkování proti TBC z veřejného pojištění zákon neukládal. V roce 1934 navrhl Edvard Břeský, aby ohrožené skupiny obyvatel, pokud vůbec, byly očkovány na veřejné náklady. Masové očkování dětí od 1 do 20 let se uskutečnilo až po válce za pomoci dánského Červeného kříže (pilotní projekt r. 1947) a následně švédských a norských úřadů v rámci UNICEF a WHO. Od roku 1953 byli v Československu vakcinováni i novorozenci a mladí lidé do 30 let. Zároveň započala rozsáhlá osvětová kampaň, která mohla využít zjevného úspěchu povinného očkování v uplynulých pěti letech, především u nejmenších dětí, kde je smrtnost onemocnění nejvyšší.

Průkaz o očkování proti tuberkulóze, 1949. Zdravotnické muzeum NLK, 17/2020/3.

Zdravotnické muzeum NLK uchovává desítky zdravotnických zápalkových nálepek, především z 50. a 60. let 20. století. I zápalkové krabičky zprostředkovaly v této době politické a vzdělávací kampaně socialistického státu. Zdravotnická osvěta patřila k nejčastějším tématům: paradoxně, zvážíme-li stoupající procento kuřáků v Československu během 50. let i oficiální podporu spotřeby tabáku. Na konci desetiletí mělo Československo největší podíl kuřáků v Evropě.

Drobný rozměr těchto dílek přitom výtvarníky nutil k výmluvné, často vtipné zkratce. Jejich autory dnes bohužel až na výjimky neznáme. Výjimkou je grafik, ilustrátor a filmový amatér Vilibald Weinzettl (1916-1991), který své návrhy signoval VVV: od roku 1949 do smrti vytvořil přes 1400 nálepek. Weinzettl byl původně kresličem u stavební firmy, absolvoval stavební průmyslovku a před válkou dva roky studoval na pražské škole užité grafiky Viléma Rottera (Škola Rotter). Jako výtvarník byl nanejvýš mnohostranný: vedle užité grafiky ilustroval řadu dětských knížek, leporel, omalovánek a vystřihovánek a vytvářel hrané, loutkové i kreslené filmy. V roce 1947 získal jeho animovaný film Zrození Emana Plíška cenu na festivalu UNICA v Saltsjöbaden u Stockholmu. Jednoduchá, geometrická postava Plíška z tenkého plechu má přitom hodně společného se stylizovanými kresbami na Weinzettlových nálepkách z pozdějších let.

Vilibald Weinzettl, „Jak přišel na svět Eman Plíšek,“ Československý kinoamatér 11/8 (1947), 115-116