O akupunktuře, s důrazem na její počátky v Česku

Počátky akupunktury lze stopovat až do doby před několika tisíci lety, avšak stáří této léčebné metody přesně určit nelze. Největší rozkvět akupunktury nastal v Číně v 7. století, kdy se akupunktura stala samostatným oborem čínského léčitelství a během následujícího století se rozšířila po celé východní a jihovýchodní Asii. Do Evropy dorazila až v 17. století díky křesťanským misionářům a zmiňuje se o ní i německý lékař Lorenz Heister (1683-1758) ve své knize Chirurgie, in welcher alles, was zur Wund-Artzney gehöret… gründlich abgehandelt … werden z roku 1731.

Lorenz Heister, Chirurgie, in welcher alles, was zur Wund-Artzney gehöret,: nach der neuesten und besten Art, gründlich abgehandelt … werden. Dritte Auflage, viel vermehrt und verbessert (Nürnberg: Bey Johann Hoffmanns seel. Erben, 1731). Národní lékařská knihovna, sbírka vzácných tisků, T 176, tab. 8.  Obr. 8 ukazuje „japonskou jehlu, jíž indické [asijské] národy bodají při různých obtížích a onemocněních.”

 Za velkou popularitou akupunktury a tradiční čínské medicíny ve 20. století stojí její propagace v Číně, kde ji Čínská komunistická strana nejprve zesměšnila a zavrhla, aby ji následně paradoxně obnovila a označila za čínský národní poklad. Její následný pozvolný rozkvět v Evropě začal tedy až v 60. letech minulého století.

V Čechách má akupunktura poměrně dlouholetou tradici. V roce 1839 obhájil dr. Josef Krziwanek, později lobkovický panský lékař v Libčevsi, disertaci o elektřině v lékařství, v níž se zabýval jak akupunkturou, tak perkinismem a masáží. Občasné zmínky v Časopisu lékařů českých – jako článek prof. Antonína Tomsy (1832-1886) z r. 1875 – dokládají, že o akupunktuře lékaři v Čechách věděli již v 70. letech 19. století. První pokusy o léčení touto metodou jsou spjaty se jménem prof. Edvarda Cmunta (1878-1967) , profesora balneologie na české lékařské fakultě v Praze, který takto léčil své pacienty s revmatickým onemocněním již v polovině 20. let minulého století. Experimenty s akupunkturou probíhaly ve 30. letech i na pražské interní klinice prof. Pelnáře a Prusíka.

Joseph Krziwanek, Dissertatio inauguralis medica de electricitate: Acupunctura, Perkinismo et frictione (Pragae : Typis Thomae Thabor, 1839)

Po mnohaleté odmlce se v Československu akupunktura objevila znovu počátkem 60. let. Mezi zakladatele patřili prof. Josef Vymazal (1927-2014), který se s akupunkturou seznámil na stáži v Číně a kterou začal praktikovat na Neurologické klinice UK v Praze a doc. Milan Tuháček (1925-). V roce 1965 dokonce společně vydali knihu Akupunktura: teoretická i praktická studie se zaměřením k neurologii.

Dalším, neméně významným průkopníkem akupunktury v Československu byl MUDr. Richard Umlauf (1930-)  , který začal touto metodou léčit své pacienty ve vojenské nemocnici v Ružomberoku, kde v roce 1965 uspořádal 1. celostátní konferenci o akupunktuře, v polovině 70. let se stal přednostou nově zřízeného oddělení akupunktury ve FN v Brně Bohunicích a v roce 1974 uspořádal první kurz akupunktury v českých zemích.

V polovině 60. let začal MUDr. Václav Kajdoš (1922-1990)  publikovat své články o léčení pomocí akupunktury v časopise Praktický lékař. V roce 1974 vydal knihu Kovem a ohněm, kde jako první u nás představil tradiční čínskou medicínu a její metody široké veřejnosti, a v roce 1985 odborníkům určená skripta Základy tradiční akupunktury. O místo akupunktury v československém zdravotnictví se výrazně zasloužil přední český odborník v této oblasti, MUDr. Radomír Růžička (1932-), autor řady knih s touto tematikou a uceleného souboru barevných nástěnných map Topografie bodů tělesné akupunktury.

Metodickým opatřením Ministerstva zdravotnictví z ledna 1977 bylo upraveno používání akupunktury v Československu, kde bylo stanoveno, že „akupunkturu provádějí lékaři, kteří získali specializaci v některém z klinických oborů a absolvovali zvláštní přípravu organizovanou zdravotnickou institucí pověřenou Ministerstvem zdravotnictví.“

Zlom v přijetí akupunktury nastal koncem 80. let. V roce 1988 vyšla velmi úspěšná a dlouho očekávaná kniha MUDr. Josefa Jonáše (1945-) o východní medicíně Křížovka života, která od té doby vyšla ještě v mnoha reedicích a byla přeložena do několika jazyků.

V roce 1989 byla do České lékařské společnosti přijata Česká lékařská akupunkturistická společnost,  která vydává periodikum Acupunctura Bohemo Slovaca, excerptované v databázi Bibliographia medica Čechoslovaca. V letošním roce oslavila 50 let od svého vzniku.

V roce 1996 vznikla v Praze KlinikaInstitut tradiční čínské medicíny, jejichž zakladatelem je MUDr. Jozef Lucký (1967-).  Klinika zajišťuje pacientům individuální přístup a komplexní léčbu z hlediska tradiční čínské medicíny, institut nabízí ucelenou výuku v tomto oboru.