Porträt einer Cholera-Präservativ Frau (Portrét ženy s prostředky proti choleře), podle Moritze Gottlieba Saphira (1795-1858), rytina Peter Carl Geissler (1802-1872), 1831. Zdravotnické muzeum NLK, grafická sbírka, MG 367.

Předmět měsíce: září 2020

Žena zajištěná proti choleře

Přes flanelový obvaz měděný náprsník, korzet z elastické gumy. Přes šaty opasek z ohřátých malých cihliček, s dozadu vlající mašlí z taftu. Spodní prádlo u nohou třikrát lemované sáčky s bylinkami. Na botách a galoších ohřívací láhve. Do velkých, kulatých šunkových rukávů si sbalila hadříky, flanelovou vlnu, kartáče, pytlíky s pískem atd. Kolem krku náhrdelník z kousků soli a zrnek pepře. Do třech copů si zasadila láhve s octem, chlorové vápno, konvičky a polévkové misky. Nahoře na temeni malý větrný mlýn, který pročišťuje vzduch. V uších girlandy cibulí a malých hlaviček česneku, vpředu jako brož Sévigné lahvička kafru. Pod bradou je uvázaný pásek z kuliček jalovce a lahviček s voňavkou. V jedné ruce košík s úspornou píckou, cihlami, džbány na vodu atd. V druhé ruce rozevřený slunečník s větví jalovce, na žebrech visí malé sáčky s chlorovým vápnem, na špičce je zavěšen výstražný zvonek. Její mopslík běží za ní, zabalený do cholerového obvazu, ocásek ozdobený šeříkem a tlapky v ponožkách. V tlamě nese vahadlo s klystýrovou stříkačkou na jednom a mísou na druhém konci. Kolem krku měděná cedule s nápisem: „Jen žádný strach!“

Epidemie minulých staletí a strach a panika, které je provázely, probudily touhu po zaručených prostředcích, které měly před nemocí ochránit či spolehlivě vyléčit ty, u nichž se infekce

Cholerové kapky obsahuje i tato cestovní lékárnička ze 40. let 19. století. Zdravotnické muzeum NLK, PH 512.

projevila. Zprávy o nich se šířily jak ústním podáním, tak tiskem: již během pandemií cholery pandemie 19. století se zdrojem více či méně důvěryhodných informací o obraně proti nákaze stala masová média. Ani ve veřejném prostoru pandemie COVID 19 není mnohdy snadné rozlišit na důkazech postavené léčebné a preventivní postupy od nevyzkoušených nápadů, alternativních cest a čirého šarlatánství. Před 200 lety byly potřebné informace mnohem méně dostupné a kritická rozprava omezenější, než je tomu – jak doufáme – dnes.

První pandemie cholery zasáhla Evropu a severní Ameriku na počátku 30. let 19. století. V průběhu deseti let se „asijská cholera“ rozšířila z Indie přes střední Asii a Rusko do střední a západní Evropy a dále přes Atlantik. Počet obětí epidemie v Evropě šel do statisíců, především v Rusku, Maďarsku a Francii. Mortalita v zemích střední Evropy byla nižší, ve Vídni (ca. 300 000 obyvatel) zemřelo na 2000 lidí, ve čtvrtmiliónovém Berlíně stejně jako statisícové Praze infekci podlehlo kolem 1500 nemocných. Úzkost ohrožených tím nebyla o nic menší. Nemocní stižení těžkými průjmy a zvracením umírali na odvodnění v průběhu dnů či týdnů. Cholerové bakterie se nezadržitelně šířily znečištěnou vodou a potravinami především v v úzkých, přelidněných uličkách na březích řek a u ústí kanálů. Zřizované nfekční nemocnice neměly dostatek lůžek a nemocní a jejich rodiny se jich bály. Domácí péče jen přispívala k šíření nemoci.

Ve 30. letech medicína účinná léčiva ani preventivní prostředky proti choleře neměla. Karanténní opatření – ať šlo o rakouský „sanitární kordon“ na východní hranici či uzávěry domů a čtvrtí – sama o sobě nestačila, mohl-li jeden nakažený přenést infekci do města či země. Zdroj infekce v pitné vodě a kanalizaci prokázal John Snow (1813-1858) až během příští cholerové epidemie, r. 1854, a do praxe se jeho objev promítl ještě později. Dodržování hygienických postupů navíc chrání zejména ostatní a ve strachu před chorobou lidé již tehdy hledali především způsoby, jak ubránit sebe sama a své nejbližší.

Chránit před infekcí mělo především teplo a čistota: obojí bylo důležité – a v chudých městských oblastech těžko dostupné – i pro zlepšení stavu nemocných. Zaručené účinky slibovaly teplé ovazy – „cholerové pásy“ – z  vlny nebo flanelu , ovíjené pod košilí kolem břicha a pasu. Obdobný základ měly potní kůry, parní lázně a další vodoléčebné postupy. Populární byly rovněž klystýry s použitím tekutin i tabákového kouře, mírná dávidla či pouštění žilou, které nemocné dále odvodňovaly a mohly tak přispět k rozmachu jemnější homeopatické léčby.  Běžná byla dráždidla (protidráždidla) jako kafr, vinný ocet, hořčičné obklady, pepř, síra nebo chlorové vápno a jejich různé kombinace.   Rostoucí panika  rozmnožovala počet „zaručených“ postupů a nově zaváděných látek.

Voltův kříž, nástupce magnetických řetězů z 90. let 19. století. Zdravotnické muzeum NLK, P 242

V dobových novinách i populárních brožurách najdeme stovky odkazů na zaručené ochranné prostředky, včetně očkování bylinnými extrakty, různých dezinfekčních solí, vín a destilátů (Cholera-Schnaps). Poznaňský lékař Carl Julius Leviseur (1794-1874) doporučoval „kapky proti choleře“, v nichž smísil kafr, 80% vinný líh, etylacetát (aether aceticus) a kyselou aromatickou tinkturu (Mynsichtův elixír, lihový roztok vonných bylin a kyseliny sírové) . Cholerové kapky navrhl i bystřický ranlékař František Čížek (1814-1884): přesné složení ovšem jeho patentní recept neuvádí. V Německu, Rakousku i českých zemích se tiskly inzeráty na „magnetické řetězy“, nošené kolem krku a chránící – vedle revmatismu – i proti choleře. Elektřina a magnetismus nabídly nové možnosti léčení všem těm, kdo – s mocnou podporou médií – věřili v zázračné možnosti moderní vědy. Vykuřování kuličkami jalovce naopak chránilo proti epidemiím již v antice.

Tuto přemíru nástrojů profylaxe i terapie, nově objevených i pyšnících se staletým rodokmenem, karikuje Moritz Gottlieb Saphir (1795-1858) v rytině a satirickém textu, které otiskl v mnichovském časopisu Der deutsche Horizont na  vrcholu cholerové epidemie r. 1831. Saphir proslul sžíravostí své satiry, která jej několikrát vyhnala z míst, kde působil a přivedla ho i do vězení. „Žena, zajištěná proti choleře“ (a paralelní postava neméně chráněného muže) však nezesměšňuje ani tak strach, který opanoval města zasažená pandemií, jako naivní víru vystrašených lidí, že ochranu před chorobou lze objednat na dobírku, a připravenost obchodníků jim stále nové prostředky nabízet. Počet věcí, které by před infekcí mohly ochránit, ovšem nemá meze.