Šicí přístroj podle Petze a Neuffera, Aesculap (distribuce bratří Čížkové, Praha), 1935-1945

Staplery – svorkovače či chirurgické sešívačky – začaly být v  chirurgii využívány počátkem 20. století. První chirurgické šicí strojky, ovládané jednou rukou, sloužily především k šití kůže. V roce 1908 představil maďarský chirurg Hümer Hültl (1868-1940) „přístroj k sešití žaludku a střeva“ drátěnými svorkami. Rychlé šití zkrátilo i dobu narkózy při resekci žaludku či střeva. Přístroj byl těžký, drahý a k doplnění svorek jej bylo třeba odvézt k výrobci.  Stapler zjednodušil a zdokonalil Aladár von Petz (1888-1956) r. 1921. Sestra vkládala pinzetou alpakové svorky do horního ramene přístroje a vruby v dolním rameni je ohýbaly do tvaru písmene B. V roce 1923 začala firma Jetter und Scherer (Aesculap) Petzův stapler vyrábět sériově. Ve 30. letech se tyto „moderní vymoženosti chirurgické therapie žaludečních neduhů“ objevily i na československých operačních sálech. Plnění přístroje stále trvalo několik minut a nebylo možné v průběhu operace. Eduard Neuffer (1893-1965) a Heinrich Friedrich (1893-1944) proto navrhli stapler s výměnnou patronou, vyráběný od r. 1934. Původní Petzovy přístroje však byly užívány ještě v 80. letech.

Vývoj po 2. světové válce probíhal především v Sovětském svazu a od 60. let ve Spojených státech (Mark Ravitch). Dnešní staplery, někdy vybavené nožem k resekci zasvorkované tkáně, se uplatňují v břišní i hrudní chirurgii.

Zdravotnické muzeum NLK, podsbírka chirurgická, inv. č. N 550

Obrázek ukazuje použití nástroje na tlustém střevě. Heinrich Friedrich, „Ein neuer Magen-Darm-Apparat“, Zentralblatt für Chirurgie 51/9 (1934), 404-506, 505.