Cínový termofor, 18. – počátek 19. století

Kovové ohřívací nádoby se Evropě objevily v první polovině 16. století a sloužily zprvu především k nahřívání lůžka.  Nádoby s horkou vodou, podložené látkou a přikládané na tělo, se od 17. století vyráběly především z cínu, později z dalších kovů (mosaz, měď) nebo z levnější kameniny. Nejstarší doklad cínové láhve pochází z r. 1694.  Nádoby sloužily vedle ohřátí i k úlevě od bolesti nebo křečí. Prohřívání břicha nebo chodidel ohřívací lahví patřilo ve 30. letech 19. století i mezi předpisy k léčbě cholery.  Gumové ohřívací láhve známe od 70. let 19. století: pod názvem Thermophore si dal dodnes používanou gumovou láhev patentovat Eduard Penkala r. 1903.

Plochá, kruhová láhev se šroubovacím uzávěrem, zdobeným držadlem a rytými iniciálami J. V.  patřila do sbírek muzea již ve 30. letech 20. století.

Sbírka Zdravotnického muzea, 1001/1962, 3/XIX, p 22 cm, v 10 cm.