Oční pinzeta podle Johanna N. Fischera

Drobnou pinzetu na duhovku, užívanou především k vytváření umělé zornice (koromorfóze), navrhl prof. Johann Nepomuk Fischer (1777-1847), zakladatel a první přednosta pražské oční kliniky (1818). Oční klinika 1. lékařské fakulty University Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice slaví v těchto dnech 200 let léčby i výuky. Ve své učebnici oftalmologie (Klinischer Unterricht in der Augenheilkunde, Praha 1832) Fischer píše: „U většiny slepých [pro uzávěr zornice „lymfatickými usazeninami“ či srůsty mezi přední plochou duhovky a rohovkou], kteří se [pak] uzdravili, jsem provedl iridektomii. Tam, kde bylo možné umístit novou zornici do vnitřního koutku oka, prokázala mi velmi dobré služby má pinzeta o délce tři čtvrti palce, jejíž celou lehce zahnutou rukojeť držím mezi palcem opřeným pod nosem [im Nasenwinkel] a ukazovákem. Zmíněná pinzeta, poněkud robustnější konstrukce, se dobře hodí i k jiným účelům, např. k odstranění cizích těles v oku. (I další nástroje, používané v očním lékařství, by mohly a měly být mnohem kratší, mnohem menší!)“ Krátká pinzeta a zahnutá lanceta usnadnily Fischerovi operace na nasální straně oka, kde dlouhým rovným nástrojům mohl stát v cestě kořen nosu. Krátkým řezem v rohovce chirurg protáhl pinzetu, uchopil duhovku na okraji a odstřihl. Takto vytvořená umělá zornice nicméně neměnila průměr podle intenzity světla. Fischerovu pinzetu později využíval a modifikoval Ferdinand von Arlt (1812-1887), Fischerův nástupce na pražské oční klinice. Jak původní, tak zdokonalená verze byla k uchopení duhovky využívána donedávna, ač dnešní pinzety („colibri“, podle návrhu španělského oftalmologa José Barraquera (1918-1998)) jsou podstatně jemnější konstrukce.

_{Oční pinzeta podle J. N. Fischera. Sbírka nástrojů, Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny, N 278}