Předmět měsíce: červenec 2020

Remdesivir (GS-5734™), vialka od vodního roztoku pro infuzi se 100 g účinné látky, k naředění fyziologickým roztokem. Gilead Sciences, 2020. Zdravotnické muzeum NLK, 309/2020. Foto Tereza Vobecká

Předmět měsíce: červenec 2020

Remdesivir

Mezi předměty, které vyprávějí o životě v čase pandemie, nemohou chybět léky. V příběhu boje s nemocí je lahvička či ampule léku obrazem vítězství, předzvěstí konce těžké doby i tváří naděje, že porazit chorobu je v lidských silách a na dosah. Pokud se roušky staly symbolem společného úsilí zápasit s koronavirem na jedné a restrikcí stavu nouze na druhé straně, léky reprezentují důvěru ve vědu a vědce, povolané a kvalifikované nás před nemocí uchránit. Spory o účinnost jednotlivých prostředků, jednání o jejich ceně i snahy politiků zajistit či naopak omezit přístup k nim přitom ukazují souvislosti, v nichž se věda odehrává a meze, v nichž je naše důvěra oprávněná.

V průběhu pandemie COVID 19 bylo a je testováno na 540 léčiv s příslibem účinku proti tomuto onemocnění. Vedle antivirotik, přípravků, které přímo omezují přepis a replikaci virové RNA, jde o protizánětlivé léky, prostředky zabraňující tvorbě krevních sraženin, která přispívá k respiračnímu selhání a významně zvyšuje smrtnost, interferony stimulující imunitní odpověď organismu, nebo krevní plazmu pacientů, kteří infekci COVID prodělali a získali dostatečné množství protilátek proti viru SARS-CoV-2. Všechny farmaceutické prostředky k léčbě onemocnění COVID jsou v současnosti ve stadiu experimentu. Některé z nich – jako antimalarikum hydroxychlorochin nebo kombinace antivirotik lopinaviru a ritonaviru původně určená pro léčbu HIV/AIDS – se ukázaly jako neúčinné: klinické testy u desítek až stovek dalších pokračují.

Mezi nejslibnější látky působící přímo na koronavirus SARS CoV-2 patří remdesivir, širokospektré antivirotikum, které r. 2009 vyvinul tým ing. Tomáše Cihláře (1967-) z americké společnosti Gilead Sciences. Remdesivir (GS-5734) byl původně určen pro léčbu virové hepatitidy C a infekcí dýchacího ústrojí působených respiračním syncytiálním virem (RSV). Během epidemií virové horečky Ebola v západní Africe (2014-2016, 218) byl klinicky testován a v rámci soucitného použití (compassionate use) poskytnut několika pacientům v těžkém stavu v Demokratické republice Kongo. Další výzkum v letech 2014-2018 šetřil účinnost látky rovněž proti respiračním virovým onemocněním SARS a MERS. Klinické testy remdesiviru pro léčbu COVID 19 začaly v únoru 2020 v Pekingu; přípravek byl zároveň poskytnut prvním pacientům s COVID-19 v USA. Ukázalo se, že významně zkracuje dobu léčby pacientů s infekcí dolních cest dýchacích způsobenou virem SARS-CoV-2. Výsledky léčby jsou lepší, je-li remdesivir použit v rané fázi onemocnění.

Remdesivir se podává infuzí do žíly, s nasycovací (úvodní) dávkou 200 mg první den a udržovací dávkou 100 mg denně až po 10 dní. V buňce se metabolizuje na remdesivirtrifosfát (RemTP), molekulu, jež se podobá adenosintrifosfátu (ATP), sloučenině, kterouvirový enzym RdRp (RNA- replikáza) využívá jako zdroj energie pro přepis genetické informace z ribonukleové kyseliny viru. Namísto molekul ATP se na RdRp váže RemTP, čímž blokuje činnost RdRp a tím i množení viru v buňce.

Česká republika požádala o poskytnutí remdesiviru 16. března 2020. Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal souhlas následujícího dne a 24. března byl lék aplikován prvnímu pacientovi s infekcí COVID 19 a následným zápalem plic na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Počátkem května byl pacient propuštěn do domácího ošetřování. V dubnu 2020 byl lék nasazen rovněž na KARIM ve Fakultní nemocnici Motol a na III. klinice infekčních a tropických nemocí Fakultní nemocnice na Bulovce, v květnu v Anesteziologicko -resuscitační klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Remdesivir je určen pro pacienty s těžkým průběhem respirační infekce, vyžadující umělou plicní ventilaci, a je používán na základě mimořádných povolení. Žádná léčiva proti COVID 19 dosud neprošla procesem schválení a registrace ani v České republice, ani v Evropské unii. Pochyby a kritické hlasy k vědecké diskusi o účinnosti léku nezbytně patří. Zlepšení stavu pacientů v důsledku aplikace remdesiviru je však pravděpodobné a vedlejší důsledky léčby relativně malé. Z praktického i etického hlediska není možné takový lék – je-li dostupný – nemocným v ohrožení života neposkytnout.

Jednou z prvních slibných “magických kulek” byl počátkem 20. století Neosalvarsan. Uplatnění nalezl i při léčbě “španělské chřípky v letech 1918-1920. Zdravotnické muzeum NLK, farmaceutická sbírka, PH 345. Foto Tereza Vobecká

Nástup a hrozivý průběh celosvětové pandemie vyvolává touhu po „magické kulce“ proti viru SARS-CoV-2, účinném a bezpečném léku, který nemoc odstraní ze světa. Takovou zbraň nemáme a pravděpodobně ani mít nebudeme. Léčba COVID-19 je výsledkem komplexní péče lékařů a zdravotníků v nemocnicích včetně zajištění dechové podpory a kombinace řady léků, působících na původce i na symptomy nemoci. Konec pandemie – až a pokud skončí – si vedle nových léčiv a účinných postupů i trvalého nasazení lékařů a zdravotníků vyžádá pokračování preventivních opatření a ohled zdravých i nemocných na všechny, s nimiž ohrožení sdílejí. Bez naděje a důvěry – reprezentované zde lahvičkou od léku, jenž může pomoci – se však přitom neobejdeme.

Rádi bychom poděkovali doc. MUDr. Tomáši Vymazalovi, CSC., MHA, přednostovi KARIM 2. LF UK a FN Motol, MUDr. Janu Berouškovi, vedoucímu lůžkové části KARIM 2. LF UK a FN Motol, a doc. MUDr. Hanuši Rozsypalovi, CSc., přednostovi Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí nemocnice na  Bulovce, za jejich zájem o naše sbírky a významné přispění k jejich rozvoji.