Plyšový virus SARS-CoV-2, GIANTMicrobes, 2020. Zdravotnické muzeum NLK, Sbírka výtvarného uumění, V 103. Foto Petra Vobecká 

 Předmět měsíce: prosinec 2020

Plyšový virus COVID-19

Pořídíte si domů hřejivý plyšový virus?

Americká společnost GIANTMicrobes, která za dvacet let uvedla na trh plyšové podoby stovek smrtících, nepříjemných i prospěšných bakterií a virů, zpodobení vitamínů i lidských orgánů a nemocí, nabízí od 19. března 2020 i červeného plyšáka v podobě viru SARS-CoV-2. Hřejivý koronavirus jako hračka může budit odpor: pro někoho je nevkusný či necitlivý, jednotlivé komentáře na na internetu hovoří i o cynismu či „zisku z tragédie“. Pro děti i dospělé však mohou být COVIDové hračky prostředkem odreagování, zbavení úzkosti i poučení. Pokud nás nouzová opatření uzavřela v bytech na home office a domácí výuce, spojené se světem zprávami plnými smrti, nemoci a strachu, potřebujeme je o to víc.

Víme, že „koronavirus“ působí onemocnění, jehož obětí se staly statisíce lidí. Dovedeme si ale vůbec virus představit? Chceme-li porozumět tomu, jak se šíří a jak se před ním chránit, musíme přijmout, že mikroby jsou skutečná, živá stvoření: ani temná síla, šířící se nezadržitelně světem, ani nástroj či zbraň, již vytvořili ti či oni spiklenci, aby část světa vyhubili a část ovládli, ani smyšlenka, pomocí níž nás ti u moci drží v poslušnosti. Mikroorganismy mají tělo a tvar, rostou, množí se a mění jako jiné živé bytosti. Plyšové viry mají velké oči a náznak osobnosti: jinak však jejich podoba odpovídá tvorům, jež vidíme v mikroskopu. I zpodobení nového koronaviru – v pěti velikostech, doplněná kartičkou pro poučení – vychází z mikrofotografií a kreseb amerických Centers for Disease Control and Prevention.

Plyšové mikroby začal roku 2001 navrhovat a vyrábět (An)drew Oliver (1970-) jako student chicagské právnické fakulty. Jak řekl v rozhovoru pro časopis Nature, nápad na založení společnosti GIANTMicrobes vychází z pasáže v knize fyzika Richarda Feynmana (1918-1988) To nemyslíte vážně, pane Feynmane z roku 1985. Autor líčí svůj úžas nad trepkou, kterou viděl okulárem mikroskopu. „Uplavou pokaždé jinou vzdálenost, odrážejí se různě daleko […] neotáčejí se vždycky vpravo, chovají se pokaždé jinak. Vypadá to jako náhodné chování, protože člověk neví, do čeho zrovna narazily, které chemikálie vnímají a tak […] Jak se během patnácti dvaceti minut voda zvolna vypařovala, trepka se ocitala ve větší a větší tísni. Pohybovala se stále rychleji sem a tam, až se stěží mohla hýbat. Nakonec zůstala vězet mezi těmi stébly trávy. A pak jsem uviděl něco, co jsem předtím neviděl a o čem jsem nikdy nečetl: trepka změnila tvar. Byla ohebná jako měňavka. Pak se namáčkla na jedno ze stébel a začala se dělit, ale když byla uprostřed toho procesu, uvědomila si, že tohle není ta nejvhodnější chvíle, a nechala toho..“  Jak prvoci, tak jiní tvorové, viditelní jen v mikroskopu reagují na okolí a sledují cíle: třebas ne „úmyslně,“ ale ani mechanicky. Druhý, praktický motiv byla snaha přesvědčit děti, aby si myly ruce. Jak vysvětlit dítěti, co způsobuje jeho bolavé bříško a jak by se mohlo před další bolestí uchránit? A konečně, to, jak malé a nejmenší věci dokážou ovlivnit svět, nás fascinuje a těší, ač zároveň, často oprávněně, děsí.

Prvním plyšákem podle obrazů z mikroskopu byla Rýma (rhinovirus). Další zpodobily i původce cholery, malárie či moru. Kartičky nesou údaje o nemoci, její historii či prevenci. V roce 2007 již společnost vyráběla 60, roku 2018 na 400 hraček. Na konci roku 2005 se „obří mikroby“ představily, spolu s dalšími tvůrčími odpověďmi na nebezpečí a úzkosti všedního dne, na výstavě Safe: Design Takes on Risk v newyorském Muzeu moderního umění. Expozice ukázala na 300 návrhů a výrobků, které „chrání tělo a mysl před nebezpečím a stresem, reagují na stavy tísně a poskytují jasné informace i pocit pohodlí a bezpečí.“ V českých zemích se GIANTMicrobes objevily například na výstavě Antibiotika – ohrožený poklad lidstva, která roku 2011 návštěvníky seznámila s s historií léčby antibiotiky i současnými riziky antibiotické rezistence.

Svým nezbedným humorem „obří mikroby“ skutečně chrání mysl, plnou obav o život, zdraví i obživu. Zároveň se s jejich pomocí děti, mladí lidé i dospělí mohou poučit o skutečné povaze hrozících infekcí i o tom, jak uchránit vlastní zdraví a pomoci jiným. Nové modely nastoupily za epidemie eboly, SARS i MERS. Červený kříž používá plyšové červené krvinky v programech o darování krve; od roku 2018 se společnost zapojila do kampaně proti šíření sexuálně přenosných chorob mezi mládeží jak postavičkami viru herpes či chlamydie, tak finančně. Část zisku z prodeje mnohých mikrobů je určena na veřejně prospěšné účely: postavička HIV pomáhá amfAR (nadaci pro výzkum AIDS), polio virus, navržený roku 2015 k výročí Salkovy vakcíny, podporuje úsilí Rotary Clubu o eradikaci dětské obrny. Prodej červených plyšáků COVID 19 přispívá National Foundation for Infectious Diseases a dalším charitativním organizacím. GIANTMicrobes pro figurky vyrábí i roušky, obdobné těm, které v Česku nosí Igráčci a které můžeme pořídit pro panáčky z Lega. Tyto roušky můžeme nasadit i „neinfekčním“ plyšovým zvířátkům, s nimiž pospolu dobu pandemie prožíváme. Rouška však zároveň „odcizuje“ hračku a skutečný virus: plyšový virus s rouškou neohrožuje, ale pomáhá přestát těžké časy a vyznat se v nich.

Antropomorfní obrazy bakterií a virů mají ve zdravotní výchově a vzdělávání svou historii. Autory nejstarších kreseb mikroskopického světa zaujaly dosud neviděná tělíska, zrnka a tyčinky: již roku 1864 si Louis Pasteur povšiml i pravidelnosti a krásy tvarů, v něž se bakterie v mikroskopu spojují. Jeho kresba „octové matky“, řetězců bakterií v želatinových na povrchu kvasícího alkoholu, však ukazuje nejen symetrii a eleganci, ale tvory v aktivním, pokud ne účelném pohybu.

Na konci 19. století objev mikrobů jako původců nemoci a rozvoj prevence infekčních, především respiračních chorob podnítily kresby, tisky i animované filmy, v nichž mikroby v podobě nestvůr s očima a chtivýma rukama ohrožují vystrašené či nic netušící lidské bytosti. Propagační materiály s mikroby jako zápornými hrdiny vydávaly jak organizace pro boj s infekcemi, tak výrobci chemických čistidel pro domácnost a prostředků zubní hygieny. Spletenec chapadel různých nemocí  zdolává na konci 19. století chlapec vybavený karbolovou desinfekcí Calvert’s; kolem roku 1910 poráží francouzský Anios celou řadu příšerek, představujících plíseň i infekce od tyfu přes TBC po mor.

A-tich-oo!! Good evening I’m the new influenza!! Ernest Noble (1918)

Mikroby záhy dobyly i stříbrné plátno: z 20. a 30. let pochází filmy o Giro the Germ (Bacil Giro) londýnského Health and Cleanliness Council, vyrobené technikou rotoskopie. Giro na mouše vlétá do domovů, množí se a škodí, než jej uvězní mýdlo a elektřina. Z českých zemí této doby známe pohádkovou postavu Bacilínka z maňáskových her Karla Drimla (1891-1929): „neviditelný zákeřník“ rovněž v sedle mouchy napadá plíce a šíří tuberkulózu. Ve čtvrthodinovém filmu „Goodbye Mr. Germ“ s půvabnou animací H.L. Robertse (National Tuberculosis Association, 1940) vypráví bacil (v cylindru) o všech plících, které stačil nakazit, dokud jej sanatoria, rentgen a tuberkulinové testy nezastaví. Hejna ozubených záškodníků z reklam 50. let zadrží Lysol, zatímco kulatý mikrob a jeho přátelé z následujícího desetiletí neobstojí před jednorázovými kelímky k výplachu úst. Barevné komiksové bakterie („Invisible Nasties“) i dnes útočí na zuby a dásně v obrázcích a filmech společnosti Colgate.

Ač zřejmě nejúspěšnější, plyšový COVID není jediná letos zdaleka jediná hračka inspirovaná koronavirem. Deskovou hru Corona vymyslely tři sestry z Wiesbadenu během nouzového stavu: soupeři v ní shánějí potraviny pro souseda v izolaci před nákazou. Další COVIDové hry vznikly v Indii  i v jiných zemích. Hra Pandemic, v níž hráči spolupracují na vymýcení chorob ze světa a nalezení léků, inspirovaná pandemií SARS, pochází z roku 2008. Nouzová opatření letošního roku její oblibu mnohokrát znásobily. Akční figurky koronaviru jsou určené zřejmě spíše odrostlejším zájemcům. Pro děti i dospělé však nabízí řada výtvarníků háčkované viry jako hračky, přívěšky, stresové míčky i vánoční ozdoby. Háčkované „amigurumi“ se objevily v Japonsku ve 20. letech a v 80. letech se staly hitem. Po roce 2000 se tato výtvarná technika rozšířila i mimo Japonsko a na internetu dnes najdeme stovky háčkovaných figurek i návodů na jejich výrobu.

Na počátku 20. století žijeme ve světě utvářeném médii, přeplněném virtuálními netvory i obrazy skutečných hrůz, které jen stěží dokážeme od sebe rozlišit. Těžko říci, zda by nás předválečná animovaná strašidla infekcí ještě mohla motivovat ke změně. I kdyby nás dokázaly vyděsit, uvěříme víc fámám a pověstem, než rozumu a vědě. Měkké zuby plyšového vlka neděsí, ale varují před ostrými zuby a silnými čelistmi skutečného vlka. Měkoučké hroty na těle plyšového viru hladí a zároveň zpodobují proteiny, jimiž se virus zachycuje v buňkách a působí infekci. Plyšák nám dodává znalost nebezpečí i pocit bezpečí. Obojí potřebujeme, abychom spolu mohli o pandemii mluvit, učit se, chránit se, hrát si a nakonec ji překonat.

Výstava obličejových masek záchranných sborů a všech dobrovolníků ze známky Filipa Heyduka (květen 2020).

Zdravotnické muzeum NLK, foto Petra Vobecká

Úryvek z knihy Richarda P. Feynmana v překladu Jana Klímy (Praha: Aurora: 1999), 78.