Předmět měsíce: červen 2019

Souprava Diurocit pro vyšetření moči za studena (Panchema, Stod), 30. léta 20. století. Sbírka Zdravotnického muzea NLK, P 104. Foto Michal Záviška

Souprava Diurocit pro vyšetření moči,  30. léta 20. století

Zkoušení moči patří, vedle fyzické prohlídky a sledování pulsu, k nejstarším postupům lékařského vyšetření. Uroskopie, diagnostika na základě pozorování barvy, konzistence a viditelných příměsí moči, se objevuje již v klínopisné „diagnostické příručce“ z 11. století před občanským letopočtem. Metoda byla známa v antice, novou váhu však získala v byzantské medicíně, kde v 6. a 7. století sepsali Magnus z Emesy (Homsu) a Stefanos z Atén první specializované příručky uroskopie. Západoevropskou medicínu ovlivnila byzantská tradice především skrze Peri ouron (O močích) Magnova žáka Theophila ProtosparthariaKitab al-baul (Knihu o moči) egyptského a tuniského lékaře Izáka Israeliho (840-932). Oba texty byly během 10. a 11. století přeloženy do latiny a staly se součástí výuky na lékařské fakultě v Salernu, první svého druhu ve středověké Evropě. Matula – láhev pro zachycení a pozorování moči, již zavedl ve 12. století francouzský královský lékař a absolvent salernské fakulty Gilles de Corbeil – byla jak středobodem středověké lékařské výbavy, tak symbolem lékařské profese.

The „urine wheel“ for interpreting colors of urine, Epiphaniae medicorum by Udalric Binder, the court physician of Friedrich III, the Wise, Elector of Saxony, 1506

„Kolo“ pro diagnostiku z barvy moči, Epiphaniae medicorum Udalrica Bindera, dvorního lékaře saského kurfiřta Friedricha III. Moudrého, 1506 (Wellcome Library)

R. 1491 vyšlo v Benátkách pod jménem Johannese de Ketham tiskem lékařské kompedium (Fasciculus medicinae), jehož první část se věnovala uroskopii. Ilustrace „kola“ barev moči se rozšířila daleko za hranice lékařského stavu. Již v 15. století se však lékaři počali odvracet od čistě vizuálního zkoumání moči a „prohlížení moči“ se postupně stalo synonymem archaické, přežilé medicíny. Mikuláš Kusánský (1401-1464) první doporučil určovat specifickou hmotnost moči. Jean-Baptiste van Helmont (1577-1644) moč nejen zvážil, ale poprvé i chemicky analyzoval. Vědci následujících staletí na Helmonta navázali vědci následujících staletí. Roku 1727 Hermann Boerhaave (1668-1738) poprvé izoloval močovinu, počátkem 19. století zkoumal William Prout (1785-1850) kyselost moči lakmusovým papírem a ověřoval přítomnost cukru, bílkoviny a žluči, další chemické testy byly vyvinuty a zdokonaleny v průběhu 19. století.

Výsledek chemických pokusů vědci ovšem nadále posuzovali podle barvy, soudržnosti a usazenin. Roku 1874 představil francouzský lékař Georges Hubert Esbach (1843-1890) metodu určení bílkoviny v moči. K moči v kalibrované zkumavce, albuminimetru, přidal shodné množství činidla s kyselinou citrónovou a kyselinou pikrovou, zkumavku uzavřel gumovou zátkou, několikrát otočil, aby se látky smísily a nechal 24 hodin stát. Objem žluté sraženiny pikrátu odpovídá množství bílkoviny.

Ve 30. letech 20. století se postupy analýzy moči zjednodušily a staly mnohem citlivějšími. Původně vojenský bakteriolog Hans Lipp (1876-1944) se usnadnění zkoušek moči věnoval celý život. Chemické analýze moči věnoval téměř polovinu příručky Citlivé, jednoduché a rychlé vyšetřovací metody pro polní laboratoře a praktické lékaře (Empfindliche, einfache und rasch ausführbare Untersuchungsmethoden für Lazarett-Laboratorien und praktische Ärzte, IV. část Kapesního průvodce polního lékaře, 1916, další vydání 1917, 1939, 1941). Počátkem 30. let navrhl soupravu činidel k rychlému zjištění různých látek v moči. V roce 1931 obsahovala tři činidla, počet lahviček se však časem rozrůstal až k osmi. Úplnost soupravy, vynalézavý název Urocit i názvy jednotlivých přípravků, vždy končící na „–cit“ („rychle“) jí měly zajistit komerční úspěch. Vedle Esbachova přístroje (s činidlem Esbacit) a další, nekalibrované zkumavky souprava obsahuje soubor sedmi dalších činidel pro komplexní chemickou analýzu moči a stolice. Moč s obsahem acetonu smísená s práškem s obsahem ferrokyanidu (Acetocit) po protřepání zfialoví; Sacchacit (kombinace kovových solí) mění barvu podle množství cukru; Colicit (modifikace Griessova činidla) se zbarví červeně v přítomnosti dusitanů, vytvářených bakterií Escherichia coli.

V Československu soupravu pod značkou Diurocit vyráběla společnost Panchema ing. Karla Salze v západočeském Stodu. Pod stejným názvem (Diurocit Sacchacitometre) nabízela i jednoduchý titrační přístroj ke stanovení cukru v moči. Přístroj ve sbírce Zdravotnického muzea pochází z pozůstalosti dr. Václava Šaška (1891-1944), lékaře v Brandýsku.

Pro další informace srov. Peter Voswinckel, Der schwarze Urin. Vom Schrecknis zum Laborparameter: Urina Nigra. Alkaptonurie, Hämoglobinurie, Myoglobinurie, Porphyrinurie, Melanurie (Berlin: Blackwell Wissenschaft, 1993).